Proč právě Nerouška ?

Proč jsme si vybrali v útulku právě Nera ?
Byl prostě jedinečný .
Když jsme přišli , všichni psi štěkali , ale on seděl v kotci
a jen smutně koukal . Když jsme přišli ke kotci ,
abychom si pejsky pohladili , všichni se k nám přihrnuli
a Nerovi dali jasně najevo , že si podrbání nezaslouží ,
že jsou zde důležitější , než je on .
Tak si sednul opodál a koukal na nás . No a bylo rozhodnuto ,
toho psa jsme museli mít ! A když jsme se od majitelů útulku dozvěděli ,
že Nero byl do útulku vrácen již 4 krát , ani vteřinu
jsme se nerozhodovali a už jsme si ho vezli domů .
Ustlali jsme mu v garáži , ale hned první noc
byla bouřka a Nero vyskočil na parapet našeho okna
a až do půlnoci štěkal , tak jsme ho pustili domů .
Okamžitě běžel do ložnice , lehl si pod postel a do rána jsme
o něm nevěděli ( je zvláštní , že pes ,
který nikdy v životě v našem bytě nebyl , zamířil suveréně do ložnice ) .
A od té doby bydlí Neroušek v bytě.

Myslím si , že už žádný pes nebude takový , jako Nero .
Nero je jedinečný , je prostě úžasný .
Je to můj miláček , plyšáček a véééliký flagmatik .
S Nerem chodím ven bez vodítka ( i do města )
a nikdy jsem vodítko nepotřebovala .
Navíc je to takový můj malý trouba .
On si nechá chudák naprosto všechno líbit
( když jsme měli fretku a ta se mu zakousla do pysku ,
tak s ní jenom běhal po bytě a knučel .... nebo když
na něj skočí moje sestra ze stolu ,
tak se ani nehne a leží pořád na zemi ,
když mu moje sestřička dloube prstem do očiček ,
tak se jenom zvedne a jde si lehnou
o kus dál - já ji pochopitelně nenechám ,
aby mu ubližovala , ale když jsem ve škole ,
tak niják dění doma neovlivním a pak mi mamka oznámí ,
co ségra zase Nerovi prováděla a já šílim ) .